Já hrad si zřídil z úsilí, bezpečný budu v něm!
Ty zdi se mi však vymstily, staly se žalářem.
Myslel jsem, teď jsem svobodný – co věcí nadělám!
Zatím v té díře celé dny chodil jsem sem a tam.
Řekl jsem si: ‚No, nevadí – nechám to osudu,
už o sny sněné od mládí se starat nebudu.‘
Hlásal jsem: ‚Práce mám ažaž – nač bych cíl sledoval?‘
V hloubi srdce však, vždyť to znáš, touha má žila dál:
‚Vidím život jen od prahu, druzí v něm vítězí…‘
A tak sebral jsem odvahu a vyšel ven z těch zdí.
Hle – pevněji než dřív jsem stál, vykročil směle vpřed!
Tu tvrzi své jsem sbohem dal a více se neohléd.
[neznámý autor, z http://www.spkd.cz/2018/01/slovo20180101/]
