Kolem nás se ozývají výzvy a zoufalé prosby o život. Proč jen jim nenasloucháme? [1]
Mnoho lidí v naší zemi má tu nevýhodu, že pod vlivem desítek let komunismu dosud převládá názor, že náboženství je opium lidstva. Je to součást komunistické ideologie, která se snažila zuby nehty náboženství zlikvidovat. Proč? Věřícím člověkem se velmi těžko manipuluje. Nedá se ovládat, je svobodný (mnozí možná namítnou, že skrze víru ano, ale tak skutečné křesťanství nefunguje). A jaká je nejlepší taktika odstranit toho, kdo s námi nesouhlasí? Zesměšnit jej a snažit se zdiskreditovat.
"Milý Bože, proč jsi nezachránil malé děvčátko, které zabili přímo ve třídě? S uctivým pozdravem znepokojený student."
Odpověď: "Milý znepokojený studente, nesmím vstupovat do škol. S uctivým pozdravem Bůh.
"Psům a Bohu vstup zakázán", tak zní nejrozšířenější upozornění. [1]
Dobře si vzpomínám, jak jsem dříve reagoval na slovo Bůh, křesťané apod. Absolutně jsem o tom nechtěl slyšet. Jak jsem zjistil, že kniha, přednáška či akce má něco společného křesťanstvím, hned mě pojala silná nedůvěra a metelil jsem pryč. Zkrátka, k otázkám víry jsem přistupoval s jasně předpojatým stanoviskem - já mám pravdu a nikdo jiný. Čirý egoismus. Co jsem nechtěl slyšet, jsem prostě neposlouchal.
"Z vlastní zkušenosti vím, že to, co mě nejvíc rozčílilo nebo čemu jsem se nejvíc bránil, bylo obvykle to, na čem jsem potřeboval nejvíc pracovat nebo to lépe pochopit."Ale zpět k otázce - má Bůh dnes ve světě místo? Myslím, že má. Je nutné ale rozlišovat, co vlastně Bůh je. Mnoho lidí bere boha jako tzv. boha mezer (anglicky The God of the gap). Tedy dost zastaralý názor, že co nejde vysvětlit vědou, vysvětlí se bohem. Kupříkladu blesk - dříve lidé nevěděli jak vzniká, tak z něj udělali božího posla. Ale o tom křesťanský Bůh není.
"Na hlavu jednoho mudrce shodila opice ze stromu kokosový ořech. Muž ořech sebral, mléko vypil, dužninu snědl a ze skořápky si udělal misku. Život nikdy nepřestává házet lopaty s hlínou nebo kokosové ořechy, ale nám se podaří vyskočit ze studny jen tehdy, když zareagujeme. Každý problém nám nabízí možnost udělat krok vpřed, každý problém má své řešení, pokud se nevzdáme..." [1]
Křesťanský Bůh je osobní. Bůh člověka miluje, podpírá jej i když to člověk z jeho omezeného pohledu někdy může vnímat jinak. Bůh s člověkem komunikuje, skrze dění, skrze modlitby. Člověk ale musí naslouchat.
"Někdy stačí jen trocha pokory. A najde se někdo, kdo ukáže správný směr." [1]
Doporučil bych vám k přečtení útlou knížku Malý kompas víry. Jsou lidé, kteří věří, že vše je dílo náhody. Křesťané věří v Boha, který dává dění smysl.
"Víra mi dává smysl v jinak nesmyslném světě". Já.
Osobně jsem byl vždy i proti církvím i víře dost vysazený. Nešlo mi to na rozum. Co mě ale podivovalo nejvíce, byli někteří vědci, kteří, jak jsem zjistil, jsou věřící. Příkladem za všechny - Jiří Grygar. Astrofyzik a věřící? Moc hezká je jeho kniha O vědě a víře, kde se o tom více rozepisuje.
Jednoho podzimního dne roku 2013 jsem si však s překvapením uvědomil, že vlastně věřící dávno jsem. Věřil jsem ve vědu, v to, co vidím. Myšlenkový převrat nastal ve chvíli, kdy mi došlo, že vlastně prakticky všechno, s čím se člověk v životě setká, vlastně přijímá na základě víry. Už jen to, že jsem před minutou napsal řádky výše. Bylo to tak skutečně? Co když je to jenom iluze? Jasně, tak si budu nahrávat video. Ale co když i to je iluze?
Jednoho dne se mi dostal do ruky článek 5 věcí, kterých lidé nejvíce litují před smrtí. Hluboce mě to zasáhlo. Najednou jsem si uvědomil, že v životě vlastně nevidím smysl.
"Teprve teď, když umírám, jsem si všiml, že mám prázdné ruce... Žil jsem, aniž bych žil... Myslel jsem jenom na sebe! Ale proč některé věci pochopíme teprve tehdy, když už není čas je udělat?" Umírající v nemocnici. Bylo mu 68 let. [1]
Tento myšlenkový přerod mi dovolil začít více naslouchat a začíst číst Bibli s mnohem větším porozuměním (pokud byste si chtěli něco málo počíst, doporučuji knihu Lewis: K jádru křesťanství). Během let jsem se setkal s několika lidmi, kteří mi hodně pomohli. Začal jsem díky nim studovat Bibli.
Zajímá Tě moje cesta k víře? Koukni na článek Jak jsem se stal věřícím? či Jak víra změnila můj život?
[1] z překrásné knížky B. Ferrero: Pohlazení pro duši
