Dle toho, co jsem o knížce četl, se jedná o nejčtenější knihu Lewise. Knížka je koncipována jako dopisy ďábla svému méně zkušenému kolegovi. Člověk je nazýván pacientem.
Kniha je velmi dobrá k zamyšlení nad tím, jakým způsobem často smýšlíme a odkud takové myšlenky pocházejí.
Nejvíce se mi asi líbilo tvrzení: "a nezapomeň svému pacientovi dostatečně často vnukat myšlenku, do kterého společenství nebo církve by měl chodit. Ať střídá jedno za druhým a hlavně ať se nezapomíná zabývat často tím, které je lepší nebo horší."
