Člověk, který duchovně hladoví, je jako člověk ve vydýchané místnosti. Jestliže jste uvnitř, bolí vás hlava, nemůžete se pořádně soustředit, je vám horko. A když někdo přijde z venku, hned se zhorzí a otevře okno. Načež tam pustí zimu, což je prvnímu člověku nepříjemné. Než jej ovane čerstvý vzduch a zjistí, že je mu tak lépe.