Autor hezky poznamenává: ego je prázdné (proto se snaží něčím naplnit - slávou, majetkem, vědomostmi...), bolavé (jakmile se ho někdo dotkne, velmi zabolí), neskutečně zaměstnané (samo sebou) a křehké:
"Komplexy nadřazenosti a méněcennosti jsou v podstatě totožné. Oba jsou výsledkem nadměrného nabobtnání. Osoba s komplexem nadřazenosti je přehuštěná a hrozí jí splasknutí; osoba s komplexem méněcennosti již splaskla."Autor dále poznamenává, že osobní potíže léčíme posilováním hrdosti a sebeúcty. Ale Pavel říká něco jiného:
"Nestarám se o to, co si myslíte - a nestarám se ani o to, co si myslím já. Váš názor na mou osobu má pro mě jen nepatrný význam - ale nepatrný význam má pro mě i můj vlastní názor."Autor dodává: "podstatou evangelijní pokory totiž není myslet si o sobě moc nebo málo, nýbrž myslet na sebe méně".
